Lucie Bílá - Kočička Vrahoun - text písně

Kočička vrahoun


Pozdního slunce šikmé paprsky

na holé kůži se mi rozprskly

byla jsem komárem v laterně magice

a temně horkem puklá ulice



V prachu se válely zbytky prádelních šňůr

vybledlé kolíky a dole divně voněl dvůr

ta půda byla pole I zvon I strach z nebe

bylo mi jedno jestli jsem v tom

tam vedle tebe



Tenkrát jsem to jasně věděla

co jsem měla co jsem neměla

polibky chutnaly jak nezralé ořechy

a milosrdné deště mlátily do střechy



Neuměla jsem pít a kouřit a myslet na peníze

v nebi jsem tenkrát kopala křídlo v první lize

bala jsem se fotografů, režisérů, starejch chlapů

Stalina, Kuby, mrakodrapů, sirén, kasáren a kaváren



Vracím se zpátky někam po kamenným mostě

brodím se haldami pohlednic, starými sešity

nezapomněla jsem ani já ani ty

neznamená to ale vůbec nic



Kočička – vrahoun žongluje se svou myší

lidé jsou najednou plaší a divně tiší

a už je jedno kdo s kým žije

kdo koho miluje a kdo koho bije

Přidal: Markétka dne 02. 10. 2005 v 12:04.
Počet zobrazení: 423 (1).

» Zobrazit všechny texty od Lucie Bílá

» Zobrazit všechny texty od Markétka

Videoklip