Krleš - Slzy Arkóny - text písně

Ryk válečný Arkónou zní,
požár sžírá i chrám.
Dým líbá tvář, skrz zář ohňů
zoufalství lze v očích číst.
Vzpomínkami má mysl bloudí
v časech dávných, kdy Svantovít
úrodě přál a stáda hnal po pastvinách.
Do přístavu připlouvají
sta poutníku hold vzdát,
pak náhle zlom přináší kříž
a zášť se závistí.
A s ní nenávist a boj
přináší oheň jako dar
a v mých očích zoufalství
odráží zkázu a zmar.

Boj lítý sílí na hradbách,
po třetí den raněných pláč
jak hrůzná kulisa tu zní
do uší Ránů posledních.
Vzdor slábne, sil již nezbývá,
dech krátí kouř, co přibývá,
to víra otců skomírá,
když věčné město umírá.
Bílý kůň skrápí svojí krví nádvoří,
Arkónou vláčí modlu boha, Rujána hoří.
Podlá zrada vítá se se smrtí objetím,
třetí den zatíná meč osudné prokletí.
Už nemám pro co žít,
mé oči drásá sůl,
Arkónu svírá pláč - já pláču s ní.

Všichni - žreci, muži i ženy se vrhali do plamenů,
neboť nikomu z nich se nechtělo do poroby,
nikomu z nich se nechtělo přijmout život za cenu ztráty svobody...
Svontovíte, přijmi jejich oběť!

Přidal: zuzu dne 29. 10. 2010 v 14:19.
Počet zobrazení: 134 (1).

» Zobrazit všechny texty od Krleš

» Zobrazit všechny texty od zuzu