Helena Vondráčková - Max - text písně

Dívám se na starou fotografii je na ní shrbený muž v listrovém kabátku pod bradou má motýlka a před sebou otlučený klavír jmenoval se Max říkali o něm že to byl ten nejbáječnější klavírista ze všech kteří sedávali ke klávesám pod stříbrnými plátny tenkrát v těch prvních biografech kdy film byl ještě němý ze všech příběhů k nimž hrál míval nejraději příběh který pokaždé stejný mívá děj tiše hrál pod obrázky i když sám příběh lásky nikdy nepoznal tenkrát znovu pokaždé cítil najednou prudkou závrať podivnou propast bezednou snad se bál jak to skončí tiše hrál bál se oči k plátnu pozvednout pak rozsvítil se sál a pak ta píseň zněla lidem dál když rozešli se zpátky k svým drobným trápením domů znovu pokaždé cítil najednou prudkou závrať podivnou propast bezednou snad se bál jak to skončí tiše hrál bál se oči k plátnu pozvednout.

Přidal: rozzarka dne 15. 04. 2005 v 12:56.
Počet zobrazení: 210 (1).

» Zobrazit všechny texty od Helena Vondráčková

» Zobrazit všechny texty od rozzarka

Videoklip