Franta K. Barták - Mráz - text písně

Sníh

z oblaků

krásně sní

Smích majáků

krás nesní

Ještě výše

než lze snad

tiše dýše

suchý chlad

Zrakem orla

tvého rána

čeká hor lad

svého pána



Bílá je noc

bílá je zem

Bílá jak moc

jak kazajka co blázen

nosí rád

Svítí jak meč

nevěstě šat

dílo, jež křeč

postrádá. Hrad

gotický



Vítr si tiše hraje

s nebem na schovávanou

hvězdy skrz bránu ráje

cítí, co dostanou

Jdu hledat grál

léto, co ukradli mi

jsem zimní král

černá je symbol zimy



Mráz

Klaun v cirkuse

lítající talíř

hluk se zámkem na puse

avantgardní malíř

kreslící obrazy

které však pochopí

jen ten, kdo dorazí

do cíle bez stopy

únavy z pochodu

beztak už marného

pokus o dohodu

za krk když chytne ho

víra, že přežije

do srdce vrt

víra, že přežije

i vlastní smrt



Je

Pryč večer rudý

s vránami krákavými

letící tudy

pozbyly květy zlými

svět zuvší chůdy

bez nichž tak malý je

Slýchav jen bludy

nic v prázdno nalije

Toť ne mrtvo!

Jen neživo

Sklo, ne hlt vod

Čas nakřivo

Těší se na pád

zezdola nahoru

múza však nápad

do země po moru

odhodí neslušně

bez zábran, skrupulí

je-li tam pýr... už ne

vyplen byl po vůli

královny zatmělé

severní panovnice

Doteky nesmělé

měkce teď chladí líce

Kdopak to zve

okusit krás

nehřmí ni řve

nestaví hráz

v tvém toku, lve

zdolavší sráz

kdo se to rve

uchvátiv nás?



Mráz

Vrah bez činu

co spolehlivě najde

tvou slabinu

pobřeží kam kra jde

utrhnuvši se od snů

propadlých dávno peklu

(pak zabořivši v noc nůž

sekerou střel, již sek luk)

Poeta báseň píšící

bez pointy však ale

o hříšníkovi s hříšnicí

skončivších v službách krále

o nesplněných touhách

a plánech velikých

že iluze je pouhá

chtít vymanit se z nich

Nájezdník divý, barbar

složitý primitiv

užitek zvrátí na zmar

žal stěží pocítiv

Chudý hrou zbohatlý

co jiným by chtěl vládnout

ovázat jim drát lýk

kol spánků, čepel chladnou

přiložit do týla

a trhnout zběsile

Než srazit motýla

radš strhnout nemilé

a nesnášené masky

věznící pravé smysly

v té míchanici lásky

a nenávisti. Kdys lid

se zimy bál a trpěl

nemaje topiva.

Prostředkem pole chrp jel

rytíř, jenž neskrývá

své odhodlání zdolat

tu chátru ledovou

tak kosit počne zdola

pak zvadí med o vous

a v předzvěsti té sladké

rek slastně usíná

ačkoli tolik mlád; kéž

hlavu, co do klína

mu padá ještě zvedne

neboť jinak zhyne

mdlou rukou zrádce, ve dnech

jež nadcházejí; plyne

drak čas i šelma žití

všem schází důvěra

žár zimy hasí pití

zdí pramen vyvěrá



Ctí raněn, řád se svíjí

pod tíhou vloček dští

pach šedi, jedík zmijí

averzi se záští

A luna zbitá v koutě

za mračny cínovými

nevidí dům, kam zvou tě

veřeje zlaté svými

dlaněmi dřevěnými

dlaněmi z akátu

Léto, co ukradli mi

se splatí v návratu

do náruče ohně

Září erbu grál

na podstavci soch něh

v nichž jsem zimní král

Kamenný mrznu s nimi

před vchodem do ráje

Černá je symbol zimy

Soucitu neznaje

ničí mne divný císař

pohledem ledovým

Kouřící oknem mísa

Už se nic nedovím...



Sníh

z oblaků

krásně sní

Smích majáků

krást nesmí...

E-store.cz
hledej v obchode E-store.cz
.OBCHOD - SK


Obchod s CD na Slovensku

Přidal: pavel dne 12. 07. 2005 v 23:22.
Počet zobrazení: 302 (1).

» Zobrazit všechny texty od Franta K. Barták

» Zobrazit všechny texty od pavel