# A B C Č D E F G H I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž

Přeskočit na navigaci

Pantera - fanklub interpreta (0 fanoušků)

Texty písní interpreta

Pro přispívání do fanklubu se musíte stát fanouškem (jako nefanoušek ale můžete psát na chat).

Phil Anselmo o sólovém projektu a znovu sjednocení PANTERY




Tentokrát nebudeme publikovat kompletní rozhovor s Philem Anselmem. Ale za zmínku rozhodně stojí pár výňatků z rozhovoru, který během týdne proběhl v rádiu 93X z amerického města Minneapolis. Tak hezké čtení přeji:


Ohledně zvěstí o znovu sjednocení kapely PANTERA s Zakkem Wyldem u kytary místo tragicky zesnulého "Dimebaga" Darella Abbotta:



"Je dobré, že se o tom tolik mluví....Řeknu toto: Je mnoho věcí, které by se musely stát, aby k tomu mohlo dojít. Vince (bývalý bubeník PANTERY a bratr Dimebaga, Vinnie Paul Abbott) a já bychom si museli sednout a rozsekat několik věcí. Ještě jsem k tomu neměl příležitost. Rex (Brown, bývalý baskytarista PANTERY) a já jsme stále v blízkém kontaktu - mluvíme, podporujeme se navzájem v hudbě, jsme bratří, a tak vůbec všechno. Nicméně, diskuze s Vinniem Paulem neproběhla. Je to jeho nynější volba a já mu jeho postoj vyvracet nebudu - je svým vlastním pánem, má svou vlastní mysl - ale já k tomu říkám: mé dveře jsou doširoka otevřené. Život je příliš krátký, kámo."


K myšlence o návratu na stage a vidět fanoušky PANTERY šílet z hudby skupiny:


"Samozřejmě, když se na to díváte takhle, a jen ten pocit toho rauše, hraní skladeb a vidina jednotlivých reakcí fanoušků, to by bylo....WOW, něco kosmického, přinejmenším."


Ohledně připravované sólo desky:


"Ano, mám sólovou nahrávku, která je namíchaná, nastopovaná a všechny ty věci. Všechno, co chci udělat, je vrátit se a ještě jednou projít mixem a pak to sakra zvládnout. Byl bych moc rád, aby to bylo venku na konci tohoto roku, ale pokud se to nestane, protože za A) jistě, re-edice Vulgar Display Of Power; chci tomu dát čas na rozdýchání; a pak za B) (nové EP) DOWN; chci tomu dát trochu času na rozdýchání. Pokud se to nepodaří do konce roku, mohl bych tuhle věc vydat brzy, brzy, brzy na začátku roku dalšího."


"Napsal jsem každičkou notu nahrávky. Napsal jsem každou skladbu. Abych řekl pravdu, jsem kreativní kytarista. Nejsem technicky skvělý kytarista. Taky jsme napsal riffy pro PANTERU. Napíšu riff, ale když ho dostane do ruky kluk jako Dimebag, zní to úplně jinak a asi o zhruba 99 až 100 líp. Mám skvělého kytaristu jménem (Maziar) Marzi Montazeri (ex-SUPERJOINT RITUAL), kterého...vlastně, s Dimebagem se znali od poloviny nebo konce 80. let, a Marziho znám téměř stejně dlouho. A vážně, Dimebag...byl naprosto zabiják, zabiják, neuvěřitelný kytarista - všichni to víme - ale Dimebag projevoval Marzimu tolik respektu. Jen jsi seděl a sledoval tyhle dva kluky, jak společně jamují, nebo jen nechají mluvit kytary...Prostě měl tento úžasný vzájemný respekt ke každému. Takže jsme se já a Marzi sešli, a on je vážně popravčí, když tapuje pravou rukou a levačka trhá struny, je fakt skvělý kytarista. A kluk, který hraje na bicí u WARBEAST, José Manuel Gonzales, hraje na bicí i u mě. A na basu mi hraje místní kluk, jmenuje se Bennett Bartley. A vážně, chlape, jsem zorganizoval celou tuhle věc - moje slova, moje písničky - ale nechávám Marziho strkat prsty, abych tak řekl, do celé té zatracené věci. Fakt, kámo, je to asi - podle mého názoru - jedna z nejintenzivnějších věcí, které jsem kdy udělal. Co se mi na tom líbí je, že to nemůžeš šoupnout do jedné konkrétní pozice, ale je to tak extrémní, jak to jen může být. Nemůžu se dočkat, až chytím nějakou zpětnou vazbu s touhle věcičkou."


Pro ty z vás, kteří jsou na tom s jazykem lépe než já, je celý rozhovor na tomto odkazu:

vložil: , 07. 08. 2012 20:49

Phil Anselmo o kapele PANTERA, Dimebagovi a dalších věcech

Phil Anselmo, zpěvák kapel PANTERA, DOWN a SUPERJOINT RITUAL, prý patří mezi nejupřímnější a nejpoctivější osobnosti metalové komunity. Navíc je PANTERA poslední dobou vděčným tématem a ne nadarmo se o ní zase začalo mluvit. Loudwire proto neváhali a vyzpovídali zmíněnou osobnost.



Pojďte se podívat do myšlenek jedné z nejdůležitějších postav metalové scény:



"Nová" skladba Piss mi zní trochu jako song Use My Third Arm. Myslel jsem, že slyším tentýž riff...


Je to riff z Use My Third Arm. Slyšel jsi naprosto správně.


(Pozn.: Use My Third Arm pochází z desky Far Beyond Driven, jež PANTERA vydala v roce 1994, což naznačuje, že riff mohl být napsán nejdřív pro Piss a pak použit pro Use My Third Arm)


Jak vnímáš tuto píseň po tolika letech?


Nepatřila mezi mé oblíbené. Působilo to na mě jako pěst na oko a nepasovalo to do tracklistu. Kdybych byl velký, obrovský fanoušek kapely, a chtěl všechno, co bych mohl dostat do posranejch rukou, pak je to unikátní věc. Pokud jste fanoušky PANTERY a chcete celou sbírku a veškeré lahůdky, které můžete držet v ruce, pak by bylo skvělé to mít. Upřímně řečeno, s PANTEROU jsme neměli moc "zbytků". Psali jsme velmi soustředěně. Stačí? Už včera bylo pozdě...


Vím, co myslíš slovem "soustředěně"! Když jsme mluvili s Vinniem Paulem, řekl to samé, že PANTERA neměla moc materiálu bokem.


Jedná se o sběratelský kousek a my takových věcí moc nemáme. Je to vážně věc pro sběratele.


Tak to tady máme, PANTERA slaví další milník jakým bylo dvacet let od vydání Cowboys From Hell před několika lety. Čím to, že Vulgar Display Of Power obstálo ve zkoušce času? Proč je to tak speciální album?


Pokud tím myslíš časový mezník a vzpomeneš si na rok 1992, kdy deska vyšla, pak, především, heavy metalová produkce procházela obrovskými změnami. Šlo to mílovými kroky a my jsme byli v první linii a pomohli jsme těmto změnám. Dimebagův kytarový zvuk, a tóny bicích, všechny tyhle posrané věci byly důležité. Nejsem v pozici, abych to mohl tvrdit sám, ale mnoho lidí tvrdí, že to přešlo zkouškou času. Tohle (pozn.: zvuková produkce) je tím, co tvoří tento názor.


Pokud jde o to, co mě vyskočí v mysli, můžu za sebe říct jen jedno. Byli jsme tehdy nejsilnější jak po tělesné, tak duševní stránce. Vrátili jsme se z dokončeného turné Cowboys From Hell, což pro nás bylo objevitelské i poučné. Byli jsme na vrcholu naší zkurvené hry a psali jsme si písně na záda, takže jsem řekl, že jsme připraveni na tuto nahrávku. Tohle mi v hlavě vyskočí. To byla doba v kariéře PANTERY, kdy jsme byli do toho neuvěřitelně ponořeni. Nikdy později jsme už do toho tolik nepadli. Byli to naše nejsilnější okamžiky.


Text Mouth Of War mi pomohl v několika temných časech. Našel jsem v něm sílu, stejně jako mnoho dalších fanoušků PANTERY.


To je další věc. Lyricky jsem se cítil jako Superman. Byl jsem "Zdmi procházející Anselmo". Nic mě nemohlo zastavit. Mohl jsem se vzbudit a vyskočit z postele a necítit zatracenou bolest nebo námahu. Necítil jsem vrzání kloubů nebo cokoli podobného. Víš hochu, byl jsem v nejlepší formě. Tenhle text na nahrávce, stejně jako pro A New Level? Ty vole. Kurva pojď, Nietzsche. Neměl jsem ponětí o Friedrichovi...tehdy.


Máš na Vulgar oblíbený song?


To je těžký výběr. Kdybych si musel vybrat, bral bych A New Level. Riff je ničivý a opět, ty texty kámo. Ve zpětném pohledu, je vidím kurva jinak, chlape. Není to jako "Ou, kurva, co to bylo?", ale "Ooooo, kurva!" Dostalo mě to, a to jsem byl mladý. Dospěješ, projdeš si vlastními problémy, co sis sám napsal. Pak ti dojde, že už ti prostě nebude 24, je ti 34 a najednou zkurvených 44. Ježíši Kriste, podívej se zpět, chlape, moje hlava tehdy myslel logičtěji než dnes, ale stejně jako ty to čtu a ovlivňuje mě to. Můžu to tak dnes dělat, protože nejsem tak uzavřený a můžu se otočit zpátky a poslouchat. Můžu se posadit a být objektivní, jako posluchač. Nejsem sice laik, ale můžu se zaposlouchat a utvořit si nový názor.


Komunikuješ nějak s Vinniem, když pracujete na reedici a obchodech PANTERY, i když mezi vámi byli dřív problémy?


Stále se bavím s (basákem) Rexem (Brownem). Vince, to je nešťastná věc. Nedokážu posoudit, co se honí Vinniemu hlavou. Nemůže si to představit nikdo, kdo nebyl svědkem toho, jak před vámi zastřelí vašeho vlastního bratra...Nebudu soudit jeho nebo jeho rozpoložení. Já se s tím vyrovnal. Nemůžu a nezabřednu v minulosti. Musím jít dál. Stejně jako my všichni, kvůli našemu duševnímu zdraví. Ale tak nebo tak, Vince soudit nebudu. Ale abych odpověděl na otázku, tahle dáma (obchodní manažerka) je prostředníkem mezi námi všemi. Jediný osobní kontakt mezi mnou a Vincem je prostřednictvím osobních e-mailů. Všichni posíláme e-maily ohledně reedice a toho a tamtoho se svými názory a ona si z nich bere, co potřebuje. Takže tohle je nejblíž, jak se dostanu k Vinniemu. Ale s Rexem jsem stále v kontaktu.


Pokud jde o Dime, jak je na tom tvá hlava a srdce téměř osm let po jeho smrti?


Skutečně na něj myslím každý zpropadený den. Hudba je hudba a prostě hudba, ale on byl obrovskou součástí mého růstu jako hudebníka a součástí mého života, bratr, člověk, kterého jsem miloval. Miloval jsem ho. Dimebag, nemohu k tomu říct dost. Jak jsem se zmínil dříve. Nejsem typ, který se dokáže zastavit v minulosti a žít v ní. Není to zdravé a nedělá to dobrotu. Ano, šel jsem dál, kvůli zdraví mého zatraceného mozku, ale je to součást mého já, která se nikdy kurva úplně neuzavře. Jako u každého, komu zavraždí milovanou osobu. Nemůžeš ale bloudit v kruhu.


Přichází v rozhovorech. Vzpomínky na něj jsou všude. Je to všude ve stěnách a ve studiu. Nemám rád dlení v negativitě. Pamatuji si všechny posrané věci, které tenhle kluk přinesl do mého života i života jiných. Byl všestranný krásný zmrd s jeho pronikavýma modrýma očima, které teď vidím ve své hlavě. Byly upřímné, milující a pečující, a on byl šíleně talentovaný.

vložil: , 07. 08. 2012 20:44

Pantera - historie

Tito drsní Texasané se v průběhu 90. let stali synonymem pro konvencemi nespoutanou, divokou a jako kovadlina těžkou heavymetalovou hudbu, kterou razantními řezy zbavili otravných klišé, napěchovali steroidy, ekrazitem a celé to pak odpálili v sebezničujícím plamenu vzpoury. Alba "Cowboys from Hell", "Vulgar Display of Power" a "Far Beyond Driven" přilila pořádnou dávku vysoce hořlavého paliva do už poněkud skomírajícího metalového plamínku a svým nepatetickým přístupem k realitě dokázala oslovit i ty hudební fanoušky, kteří až do té doby tímto žánrem více méně opovrhovali. Žhavé spojení mohutných kytarových riffů s hardcoreovým tryskem, s texty zabývajícími se často trudnou realitou naší postindustriální společnosti, se ukázalo být nanejvýš zajímavým a v podstatě odstartovalo vznik celé nové metalové generace. V druhé polovině 90. let PANTERA dál upevňovala svoji pozici nejpopulárnější metalové kapely v USA a stala se součástí šílenství, které kolem nich rozpoutala americká média. Na pomyslném metalovém trůnu vystřídali METALLIKU a jejich pozice se zdála neotřesitelná. Jejich desky vysoko bodovaly v oficiálních hitparádách, klipy se (alespoň občas) hrály na MTV a fotky kapely se pravidelně objevovaly na titulních stránkách prestižních hudebních magazínů. Nicméně skupina začala ničit sama sebe. Anselma málem zabil heroin a kapela zmítaná vnitřními neshodami si dala oficiálně krátkou pauzu. Poslední hřebík do rakve přišel v průběhu roku 2000, kdy Phil Anselmo naplno rozjel (anebo znovu oprášil) celou řadu svých vlastních hudebních projektů, z čehož jasně vyplývalo, že se nehodlá alespoň v dohledné době zabývat čímkoliv, co by mělo s jeho dřívější kapelou jakoukoliv souvislost. Nejsmutnější událost ale přišla s koncem roku 2004, kdy byl během koncertu zavražděn kytarista a zakládající člen PANTERY Dimebag Darrel, čímž se historie kapely, tak jak jsme ji znali, definitivně uzavřela. Pojďme si proto společně připomenout okolnosti vzniku této dnes již legendární kapely, která navždy změnila tvář heavymetalové hudby.





Prolog

Je nepopiratelným faktem, že skutečnou kariéru kapely odstartovala až deska "Cowboys from Hell", která je v mnohých materiálech uváděna jako debut, přestože se ve skutečnosti jednalo v pořadí již o 5. album. Jenže jak sami členové kapely tvrdí, do té doby to nebyli oni. "Předchozí desky beru jako záležitost pro sběratele," říká Vinnie. "Většina kapel než vydá desku, natočí spoustu demosnímků, než si ujasní, co vlastně chce dělat. Nevím, jestli to bylo štěstí anebo smůla, že jsme mohli točit desky už takto brzy. Byli jsme mladí a prd jsme rozuměli tomu, co vlastně chceme. Byla to doba heavy metalu a my ho hráli s plnou parádou." První 4 alba jsou dnes opravdovou raritou, a pokud je mi známo, jsou k dostání pouze na vinylu (když máte štěstí). Dnešní fanoušci PANTERY by ale byli nejspíš zklamáni. Hudba v počátcích kapely byla diametrálně odlišná od toho, co je v pozdějších letech zařadilo do první metalové ligy. PANTERA tehdy hrála melodický a vcelku naivní power metal, lehce cinknutý glam rockem, něco mezi BON JOVI, EUROPE a KISS. S posledně jmenovanými na počátku 80. let dokonce vyrazili na turné. "Mladí smradi dostali šanci stát na jednom pódiu s bohy. Byli jsme v sedmém nebi a hltali každou jejich skladbu."



Metal Tragic Magic

Skupinu založili v roce 1981 bratři Vincet Paul a Darrel Lance Abottovi. První z nich usedl za bicí a přijal přezdívku Vinnie Paul, druhý se chopil kytary a změnil si jméno na Diamond Darrel, které ještě o pár let později upravil na Dimebag. Od samého počátku to s nimi táhnul basák Robert Brown, známější ovšem pod pseudonymem Rex Rocker. Na postu vokalisty vystřídal po prvním albu původního Terence Lee zpěvák Terry Glaze, který vydržel 2 desky, aby jej nakonec nahradil Philip Hansen Anselmo, jehož na jednom turné vytáhnul Diamond Darrel z nějaké popelnice kdesi v Louisianě. "Byl jsem v té době pěkně holá prdel," říká Anselmo. "Byl jsem postrach mladších děcek a častá oběť starších." Už od 14 se cpal do místních (New Orleans) metalových kapel a v 16 to ve škole zabalil definitivně, aby se mohl naplno věnovat svému milovanému metalu. Čtvrté album PANTERY nazvané "Power Metal" z roku 1988 je sice ještě pořád ve vleku jejich glammetalové minulosti, ovšem celkově je přece jen o něco razantnější a hutnější, písně mají atmosféru, a přestože Anselmo ještě nevypustil tu bestii skrytou uvnitř sebe, je to do té doby jednoznačně jejich nejpřesvědčivější album. To podstatné ale mělo teprve přijít.



Neexistuje kapela, která by nás přechlastala

Přichází 90. léta a s nimi i dramatický zvrat v hudbě PANTERA. Jak moc šlo o přirozený vývoj nebo do jaké míry je ovlivnil společný newyorský koncert s metalcoreovými špinavci WHITE ZOMBIE, se už asi nikdy nedozvíme, faktem však zůstává, že následující album "Cowboys from Hell" způsobilo na metalové scéně (a nejenom na ní) opravdovou senzaci. Robustní, kompaktní a jako břitva ostrý zvuk, dravé kytarové riffy, hladová a živočišná útočnost, drtivá rytmika spolu s hrozivým Anselmovým řevem zanechaly v srdcích rockových fanoušků nesmazatelnou stopu. Přestože se ještě úplně nezbavili pár zbytečných metalových klišé (některé skladby jsou příliš rozvláčné, kytarová sóla neúměrně dlouhá a Anselmo pořád ještě úplně nezapomněl na svou glammetalovou minulost), oznámili se vším důrazem metalovému světu, že s nimi v budoucnu musí rozhodně počítat. Následovalo americké turné "Cowboys from Hell", společné hraní se SKID ROW a v roce 1991 vystoupení na festivalu Monsters of Rock v Moskvě před téměř milionem fanoušků. Tři dny po skončení turné kapela vtrhla do studia, aby tam nabušila další studiové album. Deska "Vulgar Display of Power" je opravdová bomba, která převrátila všechny zavedené metalové stereotypy vzhůru nohama, rozbořila žánrové hranice a stanovila v tomto žánru zcela nové hudební i "výkonnostní" standardy. Špinavý thrash metal s hardcoreovou intenzitou. Vášeň, divokost, vztek a spalující energie jsou jeho hlavními přednostmi. Neuvěřitelně sevřený a kompaktní zvuk buduje velmi robustní atmosféru, která provází celé album. Jako byste si chtěli udělat manikúru motorovou pilou. Obludně velké kytarové riffy drtící na prach vše, co se jim připlete do cesty, masivní a přitom nemilosrdně přesná rytmika, zuřivý a za každých okolností přesvědčivý Anselmův řev a to všechno infikováno brutální agresí. Změna se odehrála i v textech. "Píšu rebelské, syrové texty, tak opravdové, jak to jen jde," říká Anselmo. "Mluvím v nich stejným jazykem a o stejných věcech jako lidi, co chodí na naše koncerty. Jedou v tom s námi. Na současné metalové scéně je spousta kapel, který jsou odkecaný a který už nemají co říct. My tak dopadnout nechceme. Nikdy nebudeme krotký."



Zoceleni ohněm (a chlastem)

Přestože jejich studiová alba měla prokazatelně vzestupnou tendenci, jejich největší síla byla vždy v živých vystoupeních. V ničem totiž nepřipomínali typické metalové estrády té doby, plné zbytečných klišé, laciných póz, pompézních gest a špatných divadelních efektů. Jejich koncerty byly naprosto autentickou záležitostí a svým pojetím se blížily spíše k hardcoreu. Primární návaly energie, svaly a pot, těla létající vzduchem, zběsilé pogo pod pódiem, změť vlasů a kytar, to vše na jedné hromadě, takže rozdíl mezi kapelou a fanoušky téměř neexistoval. Tohle jste až do té doby mohli zažít jen na hardcoreovém, punkovém nebo o něco později na thrashmetalovém koncertě. "Žádná naše show není jenom jako," říká Phil. "Zapomeň na stupidní metalové pózy, naondulovaný pačesy, satanismus a podobný krámy. Tahleta kapela - to je skutečnej život!" Pouhý měsíc po skončení turné "Vulgar Display of Power" se PANTERA vrhá znovu do studia natáčet další album, o kterém Vinnie řekl: "Mělo by být jiné než Vulgar Display… Pravděpodobně stejně tak drsné a intenzivní, ale přece jen trochu experimentálnější. Chceme se vydat trochu jiným směrem a zkusit něco nového." Album "Far Beyond Driven" je skutečně daleko temnější a surovější a to nejen po hudební stránce. Ta ošklivá a nehezká tvář našich životů, od které se často raději odvracíme a snažíme se tvářit, že neexistuje, je zde odhalena ve vší své lhostejné krutosti a nahotě. A je vůbec nezajímá, jestli o to stojíme. Prostě nám to mrsknou do ksichtu a nějak si s tím poraďte. Úplně stejně je to i s hudbou. Je krutá, agresivní, bolestivá a extrémní. Už samotný obal desky napovídá, že tady končí veškerá legrace. PANTERA jede na plný výkon a není nic, co by ji mohlo zastavit. Přestože je tato nová kolekce ještě tvrdší než cokoliv předtím, album se skvěle prodávalo a v březnu 2004 se dokonce vyhouplo na první místo Billboardu v žebříčku nejprodávanějších alb. Následné americké turné však nezačalo zrovna šťastně; Anselmo skončil ve vězení za napadení člena ochranky během koncertu, ale stádo právníků ho z toho vysekalo. Hrají na mamutích festivalech pro spoustu lidí společně se SEPULTUROU, AEROSMITH nebo EXTREME, ale cítí se tím být v podstatě frustrováni. "Nikdy jsme se nechtěli takových monstr akcí účastnit," stěžuje si Vinnie. "Většinu těch lidí vůbec nezajímá, co se na pódiu odehrává, a jsou tam jenom proto, aby byli součástí celého toho cirkusu anebo aby mohli dělat bordel!" O něčem jiném ale bylo jejich americké turné s BIOHAZARD, PRONG a SEPULTUROU, které pak pokračovalo i v Evropě. Lidi, kteří šli na takový koncert, už přesně věděli, proč tam jdou a co od toho očekávají. Jiní fanoušci, jiná atmosféra.





Jen krok od temnoty

Poprvé po skončení turné nešla kapela do studia točit další desku, ale vybrala si oddechový čas, během něhož se její členové zabývali různými činnostmi. Phil Anselmo uvedl společně se členy CORROSION OF CONFORMITY, CROWBAR, EYE HATE GOD a CHRIST INVERSION v život vlastní projekt DOWN, výsledkem čehož bylo album "Nola" z roku 1995. Je to temná a ponurá jízda břichem metalové bestie, ovlivněná kapelami SAINT VITUS nebo TROUBLE. Dimebag si zařádil s ANTHRAX a přispěl na tributní album Ace Frehleyho. Vinnie se zase intenzivně věnoval svému milovanému golfu a Rex se jen tak poflakoval doma v Grahamu. V roce 1996 se PANTERA vrátila na scénu albem "The Great Southern Trendkill", kterým vyvrátila spekulace o tom, že se (podobně jako METALLICA) budou snažit více se přiblížit rocku a snažit se tak oslovit širší posluchačskou obec. Těmto spekulacím nahrávaly i zprávy o údajném angažování známého producenta Boba Rocka (METALLICA, BON JOVI, MOTLEY CRUE). Nic takového se ale naštěstí nestalo. "Naše nové album je takový dárek našim fanouškům," říká k tomu Vinnie. "Jestli bude komerčně stejně úspěšné jako to předchozí, pro nás nehrálo roli. Šlo nám především o zachování vlastní integrity. Určitě jsme mohli nad tou deskou strávit více času, zapojit Boba Rocka a prodat toho 8 miliónů, ale takhle to my necítíme. Velmi nás zklamala poslední METALLICA (myšleno album "Load") a cítíme se být podvedeni směrem, jakým se jejich hudba začala ubírat." Album "The Great Souhern Trendkill" je ale agresivní, drsné a explozivní, Philův řev se stal ještě šílenějším (je-li to vůbec možné), Dimebagova hra pestřejší a tandem Rex/Vinnie zůstal stejně neochvějný a téměř chirurgicky přesný jako kdykoliv předtím. Řekl bych dokonce, že je to nejrychlejší deska jejich kariéry, přestože tu najdete psychedelické pasáže a téměř hardrockové postupy. V textech se Anselmo často zabývá drogami a jejich dopadem na lidskou osobnost, ve skladbách "Suicide Note" a "Living Through Me" se otevřeně zmiňuje o svých vlastních démonech a tendencích, které jej táhnou pryč z kapely. To, že v kapele byly kromě chlastu i drogy, bylo veřejným tajemstvím, přesto mnoho lidí šokovala zpráva, že se 13. 7. 1996 Anselmo předávkoval heroinem a ocitnul se na okamžik v komatu. "Svým způsobem mě to probudilo. Jakmile jsem si uvědomil, co se vlastně stalo, přísahal jsem, se už se drog v životě nedotknu, a od té chvíle jsem se k podobným věcem ani nepřiblížil. Asi jsem se cítil být nedotknutelným a věřil jsem, že to dokážu zvládnout. Heroin má některé velmi přitažlivé vlastnosti, ale ve skutečnosti je to monstrum, které vám vyžere mozek a zničí život. Každému, kdo má zájem mě vyslechnout, řeknu: Vyserte se na heroin, je to ztráta času!" Letní turné po Americe s EYE HATE GOD a WHITE ZOMBIE si ale PANTERA náležitě užívala, stejně jako fanoušci. Nová deska se sice neprodávala tak dobře jako ty předešlé, ale to bylo zapříčiněno spíše kocovinou celého hudebního průmyslu než horší kvalitou samotné nahrávky.



Odchod s hlavou hrdě vztyčenou

V roce 1997 vychází první oficiální živé album, což je trochu s podivem, když si uvědomíte, že právě koncerty byly vždy jejich nejsilnější zbraní. Do té doby sice existovala celá řada více či méně kvalitních pirátských bootlegů, ale legální živák stále v jejich diskografii chyběl. Album "Official Live 101 Proof" je přesně takové, jaké jste vždycky chtěli, aby bylo. V mžiku vás přenese do haly nabité k prasknutí, kde je vzduch cítit tím elektrizujícím napětím, které bzučí všude kolem vás jako dráty vysokého napětí. Máte dojem, jako by PANTERA stála pár metrů před vámi a že stačí už jen se kousek prodrat dopředu, vyhnout se ochrance, rychle se vydrápat nahoru a pak skočit zpět do toho rozbouřeného moře pod vámi. PANTERA za rok běžně odehrála 200 - 250 koncertů, a tak je jasné, že to album ani jinak znít nemohlo. "Naše koncerty jsou vždy společným dílem nás a našich fanoušků. Je to tak 50 na 50. Je to o vzájemném předávání energie." Album uzavírají 2 zcela nové studiové kompozice, speciálně nahrané jen pro tuto příležitost. Deska slavila slušné úspěchy, ale opět se objevily zprávy o tom, že se Anselmo chystá kapelu opustit. S čím dál větší intenzitou se věnoval celé řadě vlastních projektů, z nichž nejznámější jsou DOWN a SUPERJOINT RITUAL (další, méně známé jsou NECROPHAGIA, VIKING CROWN, CHRIST INVERSION, ELBON, SOUTHERN ISOLATION nebo BODY AND BLOOD). Navíc se kupředu drala nová metalová generace v čele s KORN, MARILYN MANSON či LIMP BIZKIT. PANTERA ještě mobilizovala své síly a v roce 2000 vydala velmi dobré studiové album "Reinventing The Steel", které přesto nedokázalo zastavit pád, který započal už dávno předtím. PANTERA neodešla ze scény proto. že už neměla co říct, ale protože už nedokázala unést tíhu vlastní výlučnosti.



… a smrt máchla svou kosou

PANTERA se tedy oficiálně rozpadla, ale její členové z hudební scény pochopitelně nezmizeli. Phil Anselmo naplno rozjel svůj nejambicióznější projekt SUPERJOINT RITUAL a během 4 let vydal 2 studiová alba a 2 DVD. Tato smečka je ještě špinavější, krutější a extrémnější než cokoliv od PANTERY, skutečný metalový underground. Baskytarista Rex Rocker spolupracoval na druhém albu Anselmových DOWN a Vinnie s Dimebagem dali dohromady kapelu DAMAGEPLAN, se kterou přímo navázali na to, co dělali s PANTEROU. Vydali velmi slušnou desku "New Found Power" a na svých koncertech často a rádi hráli staré skladby od PANTERY. Čas od času proběhly hudebním tiskem více či méně podložené spekulace o tom, že by se mohla kapela dát znovu dohromady, ale loňská prosincová tragédie všechny tyto dohady zatrhla jednou provždy. Naděje prý umírá poslední, ale ta pro PANTERU umřela 8. prosince na pódiu malého klubu *** v Columbusu, stát Ohio. Jeden vyšinutý zmetek tak vzal naději nespočetnému množství hudebních fanoušků na to, že své miláčky ještě někdy uvidí pohromadě na jednom jevišti. Říká se, že nikdo není nenahraditelný, ale bez Dimebagovy kytary si návrat PANTERY asi nikdo nedovede představit. Nezbývá nám tedy nic jiného než to přijmout a ve chvílích nejtěžších vrazit do svých přehrávačů některé z jejich CD. A to není zase tak špatná představa.





Diskografie (jen řadová alba):

Metal Magic 1983
Projects in the Jungle 1984
I Am the Night 1985
Power Metal 1988
Cowboys from Hell 1990
Vulgar Display of Power 1992
Far Beyond Driven 1994
The Great Southern Trendkill 1996
Official Live 101 Proof 1997
Reinventing The Steel 2000

Recenze:




Cowboys from Hell
Rok vydání: 1990
Sestava: Phil Anselmo - zpěv, Dimebag Darrel - kytara, Vinnie Paul - bicí, Rex Rocker - baskytara
Seznam skladeb: Cowboys from Hell, Primal Concrete Sledge, Psycho Holiday, Heresy, Cementary Gates, Domination, Shattered, Clash with Reality, Medicine Man, Message in Blood, The Sleep, The Art of Shredding
Produkce: Terry Date
Čas: 57:43
PANTERA tady za sebou sice ještě vláčí tu rozhrkanou káru plnou heavymetalových klišé, ale už se jí drží jenom konečky prstů. Robustní Dimebagovy riffy, Anselmův drsný křik, dunící rytmika, syrový zvuk a dravá energie na vás z desky vyskočí jako smečka rozzuřených dobrmanů. Je nepochybné, že už konečně našli svůj vlastní výraz, uvědomili si, kým chtějí být a jakým způsobem chtějí heavy metal hrát. Tento nový směr naznačují především první 4 skladby "Cowboys from Hell", "Primal Concrete Sledge", "Psycho Holiday" a "Heresy", výborná je i temná balada "Cementery Gates", zbytek desky už zas tak zázračný není. Pořád je zde příliš přešlapování na místě, příliš výplně, příliš žánrových klišé. Ale i tak je to velkolepá deska a PANTERA na ní důrazně naznačila, jak velkou kapelou se v budoucnu hodlá stát.





Vulgar Display of Power
Rok vydání: 1992
Sestava: viz výše
Seznam skladeb: Mouth for War, New Level, Walk, Fucking Hostile, This Love, Rise, No Good (Attack The Raddical), Live In A Hole, Regular People (Conceit), By Demons Be Driven, Hollow
Studio: Pantego Sound Studio
Produkce: Terry Date
Čas: 52:55
Konečně PANTERA tak, jak ji znají fanoušci po celém světě. Útočná, surová a agresivní mrcha, ohlodaná až na samu kost, na prapodstatu metalového pekla. Za mikrofonem potetovaný a dohola vystříhaný maniak v propocených kraťasech a vyšmajdaných keckách, který na vás řve to svoje FUCK YOU, Dimebagovy titánské riffy plazící se po dně nebo se divoce deroucí vpřed, a dokonce i jeho sóla jsou zde kratší a jdou rovnou k věci. Masivní, ostrý a přitom hodně strukturovaný zvuk, který otřese vaším sebevědomím. Po dávných klišé už nezůstala ani stopa a skladby jako "Mouth of War", "Walk, Fucking Hostile", "This Is Love" nebo "Rise" se v budoucnu staly pevnou součástí jejich koncertů. PANTERA je na tomto albu tak daleko od glam rocku jako MANOWAR od skutečného života. Thrash metal power hardcore nebývalé síly. Mistrovský kousek.





Far Beyond Driven
Rok vydání: 1994
Sestava: viz výše
Seznam skladeb: Strenght Beyond Strenght, Becoming, 5 Minutes Alone, I´m Broken, Good Friends and a Bottle of Pills, Hard Lines Sunken Cheeks, Slaughtered, 25 Years, Shedding Skin, Use My Third Arm, Throes of Rejection, Planet Caravan
Produkce: Terry Date + Vinnie Paul
Čas: 56:26
Na tomto albu jde PANTERA ještě dál a posunuje metalové hranice do doposud nepoznaných končin. Všeho je zde víc. Víc agrese, víc zuřivosti, víc odvahy experimentovat, víc bolesti… Těžkotonážní ultraheavy riffy vám ohnou hlavu až ke kolenům, takže budete olizovat podlahu pod svýma nohama, aby vás vzápětí drtivým direktem zase narovnaly a mohutným hákem vyslaly na oběžnou dráhu, z níž už není návratu. Je to totální nátlaková hra, jednotlivé skladby se na vás valí jako temný mrak a vy marně hledáte nějaký úkryt, kam byste zalezli. Vzpomínám si, že v době vydání mi trochu vadil nahalovaný zvuk Vinnieho bicích, ale v průběhu let ztratila tato drobná výhrada na významu. Vyrovnané album bez slabin s výbornou coververzí "Planet Caravan" od BLACK SABBATH.







The Great Southern Trendkill
Rok vydání: 1996
Sestava: viz výše
Seznam skladeb: The Great Southern Trendkill, War Nerve, Drag The Waters, 10´s, 13 Step to Nowhere, Suicide Note Pt.I, Suicide Note Pt.II, Living Through Me (Hell´s Wrath), Floods, The Underground In America, (Reprise) Sandblasted Skin
Studio: DWG, Chasin Jason Studios, Nothing Studios
Produkce: Terry Date + Vinnie Paul
Čas: 53:13
Řekl bych nejbrutálnější deska PANTERA vůbec. Anselmo definitivně rezignoval na nějaké melodie a jeho ukrutný řev loupe tapety ze zdi. Nekompromisní řežba, vražedné tempo a nelidské nasazení vládnou všemu. PANTERA evidentně nemá žádnou trpělivost zdržovat se vymýšlením nějakých melodií, chtějí jen drtit, řezat a trhat na kusy. Všude jsou samé vyceněné tesáky, nabroušené drápy a pach čerstvé krve. Ve svých skladbách obratně žonglují s rytmem a harmonií, takže se ten nářez nejenom skvěle poslouchá, ale taky nikdy nenudí (i když v některých případech by mohly být skladby přece jen o něco kratší). Vrcholem alba je pak skladba "Suicide Note Part 1 a 2" složená ze dvou jakoby samostatných částí, z nichž ta první je psychedelicky zachmuřená a tajemná, ta druhá zase zběsile animální a pudová. Jako jing a jang, jako voda a oheň, jako muž a žena. Krásný protiklad. V době vydání nedoceněná, dnes po právu zbožňovaná.





Official Live 101 Proof
Rok vydání: 1997
Sestava: viz výše
Seznam skladeb: New Level, Walk, Becoming, 5 Minutes Alone, Sandblasted Skin, Suicide Note Pt.II, War Nerve, Strenght Beyond Strenght, Dom/Hollow, This Love, I´m Broken, Cowboys from Hell, Cementary Gates, Fucking Hostile, Where You Come From, I Can´t Hide
Produkce: Vinnie Paul, Dimebag Darrel
Čas: 76:41
Jak se dalo čekat, je první oficiální koncertní album hodně živelnou událostí. Evidentní je snaha o maximální zachování autenticity, a tak je možno v tomto případě považovat diváky za dalšího člena kapely. Je zřejmé, že s tím kapela počítá a že ráda aktivně zapojuje fanoušky do své show. Zvuk je logicky drsnější a syrovější než na studiových deskách, kapela je uvolněná a v každém okamžiku dokonale přesvědčivá. Nedrží se nijak úzkostlivě původních verzí skladeb, a kdybych chtěl najít nějakou slabinu, tak snad jedině v tom, že Dimebagova sóla jsou občas příliš dlouhá a atmosféra koncertu tím trochu ztrácí na síle. Také Phil nepůsobí v klidnějších polohách intonačně úplně jistým dojmem a trochu nestačí s dechem, což je ovšem při jeho způsobu jevištní prezentace celkem přirozené. Podstatné ale je to, že vám toto album maximálním možným způsobem přenese atmosféru jejich koncertů rovnou do vašeho obýváku. A to je paráda, ne?





Reinventing The Steel
Rok vydání: 2000
Sestava: viz výše
Seznam skladeb:
Produkce: Vinnie + Dimebag
Čas:44:01

Album vyšlo po dlouhých 4 letech, a tak bylo fanoušky očekáváno s velkým napětím. Nahrávalo se v soukromém studiu kytaristy Dimebaga Darrela a o produkci se tentokrát podělil právě Dimebag se svým bratrem, bubeníkem Vinniem Paulem. PANTERA zde vystřihla přesně to, co vždycky uměla nejlépe. Megatunové kytarové perlíky, hlomozící tempo, syrový zvuk, časté změny tempa i harmonií, děsivý Anselmův ryk a to vše v pekelném tempu, naplněno až po hrdlo rudým vztekem a zdrcující energií. Dimebag se snaží ze svého nástroje občas vypáčit nepravděpodobné zvuky připomínající řehtání splašeného mustanga a la Tom Morello (RAGE AGAINST THE MACHINE) a ozvláštnit tak svoji hru. PANTERA jede na plný výkon a od vás očekává totéž. Neustále si vynucují vaši plnou pozornost a neposkytují ani vteřinu oddechu. Spoléhají se výhradně na vlastní síly, takže žádní hosté či laciné úlety do jiných žánrů se nekonají. Jedinou výjimku tvoří kytarové sólo ve skladbě "Goddamn Electric", které vypálil na Dimebagovu DAT-ku Kerry King (SLAYER) bezprostředně po skončení jejich koncertu v rámci Ozzfestu, rovnou ve sprchách Starplexu v Dallasu. Je to zkrátka frajer. Na albu "Reinventing Steel" nenajdete nic, co byste od nich v minulosti už neslyšeli, přesto je to velmi vzrušující materiál, dost na to, aby redefinoval vaši DNA.



vložil: , 07. 08. 2012 20:42

Možný comeback legendární Pantery je na obzoru

Metalové vody v poslední době výrazně rozvířil současný bubeník allstars formace Hellyeah Vinnie Paul. Naznačil totiž teoretickou možnost comebacku jeho rodné kapely, legendární Pantery.
V nedávných rozhovorech navíc uvedl, že si na místě jeho tragicky zesnulého bratra Dimebaga Darrella dovede představit jedině kytarového hrdinu Zakka Wyldea (ex-Ozzy Osbourne, Black Label Society),pro kterého by angažmá v Panteře byla dle vlastních slov mimořádná čest.
Případného reunionu by se ale nejspíš nezúčastnil basák Rex Brown, který odmítl comeback s kýmkoliv na místě nového kytaristy. Phil Anselmo by se ale asi rovněž spolupráci s Wyldem nebránil, neopomíná ovšem upozornit na stále trvající neshody s bubeníkem Paulem: "Než bychom něco takového začali řešit, museli bychom si s Vinniem sednout a všechno si vyříkat," zdůraznil zpěvák stonermetalových Down. Nezbývá tedy než sledovat další vývoj událostí v táboře kapely, která oficiálně ukončila svou činnost v roce 2003.
vložil: , 07. 08. 2012 20:39

Pantera - Piss



7/10
Ačkoliv je legendární Pantera už devět roků nejen kvůli všeobecně známým tragickým okolnostem minulostí, letos se v rámci dvaceti let od vydání klíčové desky "Vulgar Display Of Power" dostala k posluchačům dosud nezveřejněná dobová skladba "Piss", ke které byl natočen i nový videoklip zobrazující fanoušky této zásadní texaské mašiny. V tomto ohledu byl duch kapely vskutku vyvolán, neboť zúčastnění příznivci jsou tou správnou sebrankou věrných "badass motherfuckerů", kteří by za kapelu položili život. Přesto je trošku škoda, že klip neobsahuje i nějaké raritní archivní záběry přímo se samotnou kapelou.
vložil: , 07. 08. 2012 20:37

Pantera

Pantera byla vlivná americká metalová skupina z Arlingtonu v Texasu, založená roku 1981. I když zpočátku hrála pod vlivem glam metal/hardrockových skupin, tak thrashmetalové skupiny jako Slayer a Metallica, stejně tak i tradiční skupiny jako Black Sabbath a Iron Maiden dokázaly svůj vliv na významnou změnu žánru, který Panteru postihl na konci 80. let. Pantera se následně stala klíčovým tvůrcem groove metalu (post-thrashe) - podžánru heavy metalu.

Prvním komerčním úspěchem Pantery po devíti letech od založení bylo až album Cowboys from Hell. Od té doby se Pantera stala jednou z nejproslulejších heavymetalových skupin 90. let. Navzdory celkově chladnému přijetí jejich prvních čtyřech alb museli kritici poté jejich styl chválit; Jason Birchmeier z Allmusic Panteru považuje za „pravděpodobně největší metalovou skupinu 90. let … jednu z největších a nejvlivnějších metalových skupin vůbec.“[3] Panteře se dostalo uznání dosažením 45. pozice v žebříčku 100 Greatest Artists of Hard Rock od televize VH1[4] a páté v žebříčku „Top 10 Greatest Heavy Metal Bands of All-Time“ od televize MTV.[5]

Kvůli dlouhodobým vnitřním konfliktům byla Pantera roku 2003 rozpuštěna. Další rok byl její kytarista "Dimebag" Darrell Abbott během vystoupení své nové skupiny Damageplan zastřelen na pódiu

vložil: , 07. 08. 2012 18:27

PANTERA - Reinventing the Steel

Děvet řadových alb během sedmácti let, z toho čtyři platinová, status živoucí legendy, která je zvána na nejprestižnější festivaly (Ozzfest například), kde vystupuje s podobně vlivnými tělesy - SLAYER, MACHINE HEAD, FEAR FACTORY atd. Texaská čtveřice je v druhé polovině devadesátých let na absolutním vrcholu, ale i krůček od své totální zkázy. Nespoutalný život, jež si mohli Anselmo & spol. díky svému zaslouženému kultu dovolit, není jenom přičiněním obrovské přízně štěstěny zaplacen cenou nejvyšší, když právě Phila po koncertu Dallasu v červenci 1996 vrací do života injekce adrenalinu, po pěti minutách nahazující nefunkční srdce zastavené příliš velkou dávkou heroinu. Téměr přesně za rok po této události vychází i poměrně věrohodný živák „Official Live: 101 Proof” obohacený o dvě nové studiové skladby. Členové souboru se navíc rozptylují i ve svých bočních projektech, mezi četnými Anselmovými jmenujme například SUPERJOINT RITUAL a zbytek bandu holduje country metalu v REBEL MEETS REBEL. V březnu 2000 konečně vychazí „Reinventing The Steel “.

Hudební obsah jakoby však šel proti významu opětovně ambicózního titulu kolekce. Více než o nějaké „objevování ocele“ jde spíše o kutí železa, dokud je ještě žhavé. Podobný fakt se každému může samozřejmě pozdávat jinak, avšak troufám si tvrdit, že ani tento opus by rozhodně neměl upadnout po propadliště metalových dějin. Spíše jenom zručně lavíruje na jeho okraji. PANTERA jednoduše nahrála své vlastní retro album a přiznejme si, že po takové době na to měla i svým způsobem právo. Už první „Hellbound”, nejen díky svému názvu, ale hlavně úvodní kmitavé kytarové lince, silně připomene trhák „Cowboys From Hell“. Každopádně otvírák jako rodeo-bejk. Nejnávykovější vál na této kolekci „Yesterday Don´t Mean Shit” by mohl být se ctí zařazen na „Vulgar Display Of Power“, „Goddamn Electric” potom spíše evokuje období „Far Beyond Driven“, přičemž předkládá neskutečné propletence nápadů mistra Darrella a vytvrzovače Rexe. Čtvrtá a páta skladba v pořadí ve svém nástupu střídmě připomenou psychedelický ozon předchůdce a jejich hlavními devizami jsou tradičně kvílící kytary, maximálně huštěné na nižších urovních. Hle, jsme v polovině desky a není si v podstatě na co stěžovat. Ani druhá půlka se nedává zahanbit a hned „Death Rattle” předkladá genialitu bratří Abbottových na nejblyštivějším z metalových podnosů, zvláště pak Vinnieho práce je na pozlacení jak horních, tak i dolních končetin. Anselmo suveréně demonstruje jedinečnost svého frázování v následující „We´ll Grind That Axe for A Long Time”, jež je splachována další hodně lahodnou houpačkou pro starší a pokročilé s přihodným názvem „Uplift“. Poslední dvě šlehy jsou shodně provázeny nervními náladami, pričemž riff v druhé z nich musí být v kytarové encyklopedii nutně tučně zvýrazněn. Zkrátka stále jde o vynikající, težko oposlouchatelnou kolekci obsahující několik vyjímečných momentů.



„Reinventing The Steel “ je v okolnostech, které následovaly po jejím vydání více než důstojným zakončením nezapomenutelné éry legendy, která musí nutně vlastnit v pomyslné metalové radě starších více než jedno hlasovací právo. Jako člověk a fanoušek, jemuž PANTERA výzazně pomohla formovat přístup k tvrdé muzice a objevovat její další zakoutí, budu těžko polemizovat o tom co by bylo, kdyby se po všech personálních třenicích (hudebně to vždy byla náramná shoda) provázejících jejich poslední pětiletku, skupina opět dala dohromady - viz. poslední zprávy před tragédií Dime Darrella 8.12.2004.

Kdysi jsem se na nádražním hajzlu dočetl, že ten koho Bůh miluje umíra mládý. Když se na to tedy podívám z dnešní odrostlejší perspektivy a vezmu v potaz veškeré souvislosti kolem téhle monstr skupiny od začátků, přes objevení jejich vyjímečnosti, přes nesmírný úspěch, až po neskutečné průsery, pak musím suše konstatovat, že Darrella i PANTERU musí Bůh jednoznačně milovat!



vložil: , 07. 08. 2012 18:26

PANTERA - The Great Southern Trendkill

Ačkoliv PANTERA i nadále sklízí jedno uznání za druhým, tak vztahy mezi Anselmem a ostatními členy kapely začínají být (po turné k „Far Beyond Driven“) povážlivě napjaté. Phil je zkrátka nezkrotitelný dravec, který nestačí kontrolovat svůj nevyzpytatelný, slávou nabuzený temperament a nevymáchanou hubu. Jeho nadměrné sklony k alkoholu (v tomto si však libuje celý soubor, viz. svého času několik neuvěritelných rozhovorů a reportů z koncertní šnůry v (snad už dnes mohu říci) „kultovním“ magazínu Bang!). Aby navíc mohl uspokojit svoji šílenou (sebe)vražednou tvůrčí posedlost, utlumuje přetvrvávající bolesti zad užíváním heroinu namísto doporučené operace. Tu podstupuje až na konci roku 2005 a následuje dlouhodobá a nechtěná rehabilitací. V roce 1995 je navíc zpaktovám do stále působící super-skupiny DOWN a ještě téhož roku sklizí s debutem „Nola“ jak jinak než úspěch.

Navzdory všem peripetiím je sedmého května, po dvouletém cyklu, oficiálně představen osmý studiový potomek „The Great Southern Trendkill”. Přestože album nejvíce staví na odkazu svého předchůdce, znovu dělá další krok k ješté extrémnějšímu vyznění a opět přináší nový mix obohacujících prvků. V první řadě se objevují citlivě v několika polohách vrstvené vokály nahrané v Nothing Studios Trenta Reznora, pričemž zbytek byl vzhledem k napětí v souboru dolaďen v Dallaských Chasin Jason Studios. Je téměr neuvěřitelné, že podobná personální pnutí nezanachala na konečném vyznění žadné velké stopy a album naopak působí velmi celistvě a po čtrnácti dlouhých letech i obdivuhodně svěže. K tomuto přispívá významější používání kláves-samplů majících roli jak podkreslující - například v „13 Steps To Nowhere”, tak i dosti významnou v „Suicide Note, Pt.1”. V této skladbě se navíc do hlavní úlohy staví akustická kytara (na chvíli vypomáhající i v předešlé „10´s“) a celá působí jako ono pověstné ticho před bouří, která se strhne hned v následujícím válu.

Přestože je koncepce odpálená třemi téměr klasickými vyhlazovačkami, zvláště úvodní nástup bicí soupravy v titulce je přímo lahůdkový, tak materál není násilně tlačen do příliš agresivních poloh, jenž jsou zde aranžénsky vyprofilovány ve fantasticky rozehraných kontrastech pestrých sklidňujících poloh a vychytávek, jako je například mezihra v papiňáku „Living Through Me (Hell´s Wrath)“. Časté střídání různých schizofreních nálad v pevné dramaturgii, kde má každá píseň svojí nepostradatelnou funkci, jenom dokresluje rozmanitou atmosféru sršící z celého disku. Mezi všemi za vyzdvihnutí jistě stojí v poklidném tempu plynoucí nervní nářek „Floods“, s mírně zkreslenými (jakoby ze záhrobí vycházejícími) psycho vokály doplněnými vynikajícími kytarovými kombinacemi a sóly v netradičně měkčím slugde odéru. Album uzavírá dvojice opět pomyslně na sobě závislých skladeb, přičemž obě vyjadřují Anselmův nelítostný postoj k všemožným trendům (stejně jako název desky). Zvláště pak poslední peklo „(Reprise) Sandblasted Skin“, odpálené zběsilou riffárnou vyvolávanou animálním vyřváváním „This trend is dead“, dále podtržené kázaním z něhož cituji:


“Waste of time, pantomime,
circus doll, at the local mall
Exterminate, it´s all fake!”


Výčet kladů tímto ale nekončí. Nelze znovu nevzpomenout a nevyzdvihnout profesorskou spolupráci mezi trojkou Darrel, Rex a Paul, kde každý dostává patřičný prostor k prezentaci svého umění, avšak pouze v mezích zachování sevřenosti finálního vyznění. Dále je nutné udělat zmínku o zpěvu časovaného do široké škály bestiálních poloh. Nejlepší art na obalu disku, který kdy kvintet představil, jakoby charakterizoval Anselmovo zacházení s vokálem - z velmi častých klidných poloh prudce útočícího chřestýše. „The Great Southern Trendkill” je přes své nesporné kvality poměrně nedoceněnou kolekcí. Zásadní prověrkou časem prochází v porovnání se svými slavnějšími kolegyněmi jednoznačně nejlépe.



vložil: , 07. 08. 2012 18:25

PANTERA - Cowboys From Hell

Zatímco po téměř celá osmdesátá léta dvacátého století platila PANTERA za slušně šlapající, nicméně invenčně průměrnou hair metalovou bandu z amerického jihu, příchodem Phila Anselma se začaly dít ty pravé věci. Album „Power Metal“ (1988) bylo jeho debutem v řadách kapely, a přestože ani ono ještě nevykazovalo velký pokrok, alespoň naznačilo východiska. Velký třesk přišel až o dva roky později s „Cowboys From Hell“, které znamenalo asi tak velký skok, jako kdyby některá přední česká metalová kapela prozřela a nahrála desku srovnatelnou s debutem oaklandských MACHINE HEAD. Skvělého výsledku, který stanovil pravidla stylu pro celou následující dekádu, dosáhla kapela nejen díky mnohaleté tvrdé práci, ale také díky životní volbě nechat za sebou vše, co jí do té doby charakterizovalo, a začít s čistým štítem a pořádně tvrdě od podlahy. Vynikající produkce Terryho Datea zde vybrousila kytarový zvuk ostrý jako břitva, který nebyl dosud na žádném thrash metalovém albu k slyšení. Navíc v osobě Phila Anselma získala PANTERA skutečně po všech stránkách silného frontmana. Agresivně vzhlížející floutek, který vždy dokonale kašlal na nějaké trendy v oblékání a neúnavě běhal po pódiu výhradně v kraťasech, se fanouškům přežraným módními kapelami z MTV dokonale zalíbil. Anselmo měl energie na rozdávání, navíc jeho hlasový fond doslova vyrážel dech – chraplavé deklamace a ostře úsečné frázování se v jeho podání střídaly s vypjatým ječákem, který tomuto rodákovi z jednoho zapadákova v Louisianě ždímal plíce.



Také všichni tři zbylí členové PANTERY představují výborné instrumentalisty. Kromě nenápadného Rexe Browna u basy to byli zejména oba bratři Abbottové. Dimebag Darrell se stal již na počátku devadesátých let legendou, jeho hra vlastně v metalu stanovila normy pro kytarový zvuk na mnoho následujících sezón. Zdušené, ale ostré riffy s potenciálem bortit zdi v jeho podání kontrastovaly s bleskurychlými sóly a vyhrávkami. Jeho starší bratr Vinnie Paul představoval bubenickou mašinu, proti které působil Lars Ulrich jako jistič zad nějaké okresní kapely.

Album „Cowboys From Hell“ patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co se v metalu na počátku devadesátých let událo, a to mám tohle období zaevidované jako hodně plodné, takže konkurence podle mě bylo jako nikdy jindy. Zvlášť ve stylu thrash a v power metalu vůbec. Kovbojové z pekla znamenají v tomto směru nezpochybnitelný přínos pro celou následující generaci a to zejména díky přístupu ke kytarovému zvuku a způsobu hry. Sound, vycházející z toho, co ještě nedávno ( na „ ... And Justice For All“) předváděla METALLICA, je zde jakoby ohlodaný na kost, zhuštěný a přesto plný a průrazný. V podání PANTERY dostalo vale (u ostatních kapel tolik oblíbené) ultrarychlé drncání, vše podstatné leželo v monstrózních riffech, vypouštěných jak v častých středních tempech („The Sleep“), tak také v nekompromisních nářezech („Shattered“). Titulní věc je přímým úderem pěstí do ksichtu a „Primal Concrete Sledge“ hned po ní zřejmě nejprogresivnější zastávkou na desce. Jde o song, ze kterého doslova stříká zloba a napětí. Hitové ambice mají mohutné power jízdy „Psycho Holiday“ nebo „Domination“, kde (mimo jiné) vynikne Anselmův neobyčejný hlasový potenciál. Vrcholem je však epická suita „Cemetary Gates“, což je skladba procházející několika fázemi, od akustického úvodu, přes gradování v refrénech, až po závěrečnou Anselmovu emocionální bouři. Jinými slovy, čisté zhudebnění všech předností této jedinečné kapely.



vložil: , 07. 08. 2012 18:24

PANTERA - Far Beyond Driven

V úvodu třetího pokračování retro-seriálu PANTERA se hned nabízí dvě spolu úzce související otázky, které si asi položil každý, kdo o tvorbu „pekelných kovbojů“ nějak hlouběji zavadil. Tedy jaké album z posledních pěti ze slavné éry je vlastně tím pomyslným vrcholem, a které z nich, popřípadě jaké tvůrčí období Američanů, nese největší inspirativní vliv na další formování tvrdé hudby jako takové? Nemohu nijak zakrývat fakt, že fenomén „Vulgar Display Of Power“ u mě svého času hrál naprosto dominatní roli a žádná předchozí ani následující deska kvintetu si podobnou pozornost, resp. frekvenci poslechů, jednoduše nevydobila. V odpovědi na druhou část musím jednoznačně jmenovat tandem záseků z let 1994 a 1996.

Za v pořadí první z nich „Far Beyond Driven“ již mnoho vypovídá název samotný, volně přeložitelný jako „posedlost k docílení dokonalosti“ a hudební odkaz v drážkách disku skoro přesně takový je. Texasané pevně zakořenili u major labelu i nadále se starajícího o masivní mediální masáž jejich geniality, na druhou stranu nechávájícího kapele naprosto volnou tvůrčí ruku, jež byla již dříve dvakrát prověřena a správně shledána jako ruka vizionářská. Jsme tedy svědky vzácného vztahu, kdy je movitý a vlivný tatínek oprávněně pyšný a naplno oddaný podpoře svého možná trošku frackovitého, ale talentem nemrhajícího synka. Tedy přímo ideální situace pro oba zúčastněné. V počátku je též nutné připomenout, že ješte než show stačila pořádně vypuknout, musel se měnit design obalu, protože vrták proražený do lebky je asi méně pohoršující než původně zamýšlený vrták dolující anální otvor. Věřím, že k této kauze si každý může v širších souvislostech vytvořit individuáĺní závěr sám.

Kreativní obsah by se potom dal všeobecně shrnout jako nesvázané variace čerpající z již tak jedinečného hudebního umu, zde detailně popsaného v recenzích na oba předchůdce, které jsou však zárověn široce zkombinované s dalšími obohacujícími prvky, rozhodně nepoplatnými masivní davové poptávce. V podání „Far Beyond Driven“ jsme tedy svědky poměrně široké implementace vlivů valivého sludge, resp. čerpaní temnějšího a hustšího odkazu prvotních BLACK SABBATH, čoz podtrhuje i finalní cover „Planet Caravan“, který jako jediný jakoby nahrazuje absentující pomalejší balady. Několik skladeb („Becoming”, „5 Minutes Alone”) je provázeno typickým nervním vrněním a vazbením kytar, přičemž téměr všechny jsou přetřené silnou dávkou basového tužidla. Skupina vedená povšechně nasraným Philovým komandem, jehož dráždí jeden z největšich kytarových virtuózů Dimebag Darrell (jméno Dimebag poprvé používá až nyní), se všemožně snaží překračovat hranice extrému definovatelného pouze vlastním talentem a technickými mantinely znásilňovaných nástrojů. Klasicky perfektní a nápaditou rytmickou sekci samozřejmě vyváženě doplňuje fantastická, nízko laděná riffárna, často dodávaná ve středně pomalých tempech. Kolektivně vygradovaná hustá agresivita se tudíž zdá až bezmezná a chytlavé melodice tolik charakterizující obě předešlá alba je naordinováná bodová dieta. Toto sympatické usílí také omlouvá až příliš přepísklá slabší místa jako vyloženě psychonemocnou skladbu „Good Friends And Aa Bottle Of Pills“.

PANTERA úderem „Far Beyond Driven“ už zkrátka není, je-li vůbec, tak epidemicky návyková, ale nadále zůstává unikátní a muzikantsky nesktutečné zajímavá. Nové kreativní myšlení, odvaha a nutno říci i stále velká hype aura i nadále oslovují další fanoušky rekrutující se z posluchačů různých okrajových heavy žánrů a současně nahrazující ty, kteří tento přerod nemohou vydýchat. Počátek této éry společně s tvůrčí svobodou, kterou si však kvintet na své pozici vydobil sám, je nejspíše logickým vyústěním směrování kapely neochotné stagnovat na pohodlném výsluní, i když se takováto možnost přímo nabízela. Kapela samotná se tímto neotřelým profilováním stává pomyslnou vlajkovou lodí, vytvářející na svém příkladu motivaci pro podobně extrémně smyšlející spolky.



vložil: , 07. 08. 2012 18:23

PANTERA - Vulgar Display Of Power

Texaská bruska na svém ultimátním záseku, který určil pravidla pro vývoj na tvrdě metalové scéně na (minimálně) dalších pět let, otočila kormidlem zcela opačným směrem, než tomu bylo v případě METALLICY o půl roku před tím. Přestože obě kapely již nějakou dobu vyznávaly power metalové pojetí riffů ve středních tempech, u PANTERY šlo vždy především o hutnost a nekompromisní průraznost soundu, který zásluhou Terryho Datea doznal právě na „Vulgar Display Of Power“ těžko někým překonané síly. Brutální záseky u kytary vždy osamoceného Dimebaga Darrella, podporované hromovládnou smrští jeho bratra Vinnieho Paula a doplněné o hlas rozzuřeného „macho“ zabijáka Phila Anselma, který na pódiu vždy působil jako urvaný ze řetězu, to byla kombinace, které zkrátka nešlo odolat. Rovněž jimi patentovaný křišťálově čistý zvuk působil ve své době skutečně zabijácky, takže album se ihned stalo horkým zbožím a adeptem na titul „deska, která boří staré pořádky a stanovuje nová pravidla“ .



Je s podivem, kolik energie kapela nahromadila za rok a půl strávený převážně na úmorně dlouhých turné (zejména šňůra v předprogramu JUDAS PRIEST skupině po propagační stránce ohromně pomohla). Od předcházejícího a rovněž vynikajícího alba „Cowboys From Hell“ se nový nosič lišil zejména zvýšením hutnosti po vzoru nejstarších alb od BLACK SABBATH, která (stejně jako celá řada thrash metalových a hardcoreových alb z osmdesátých let) stála předlohou pro konečný výsledek hudby PANTERY té doby a vzápětí byla signifikantní i pro brzký vývoj metalu na americkém kontinentě v průběhu celých devadesátých let. „Vulgar Display Of Power“ šlo totiž ještě více na dřeň, než tomu bylo v případě jeho o něco melodičtějšího (vlastnost, která z tvorby PANTERY postupem devadesátých let zcela vymizela) a pestřejšího předchůdce, takže o albu ihned začali pět ódy všichni zapřísáhlí tvrďáci a fanoušci inklinující k hardcoru, kteří si u metalové hudby nepotrpěli na příliš aranží a kudrlinek. Přesto se nedá říct, že by PANTERA nezůstala u thrash metalu, jen jej zjednodušila, zpomalila a dbala více na průraznost výsledného soundu. SLAYER byli rázem (a dnes víme, že předčasně) posíláni do šrotu.

Sebevědomí členům PANTERY také nikdy nechybělo a proto v době, kdy vycítili šanci a zjistili, že o ně začíná být opravdu velký zájem, se nechávali často slyšet a svými výroky mnohokrát dokonale zazdívali všechno zastaralé, příslušící k metalové scéně předchozí dekády. Jakoby zapomněli, co v té době sami hráli. Byla to zkrátka doba velkých přeměn, kdy se malé ryby díky hbitému přeřazení na nový, modernější způsob vyjadřování během několika měsíců či let stávaly rybami velkými, a ty velké byly naopak rády, že se vůbec udrží pohromadě.

K albu samotnému. První, co upoutá, je vpád kytar do „Mouth For War“, což je skladba jasně definující hudbu PANTERY na vrcholu tvůrčích sil. Úderný a nekompromisní tah na branku, riffy ostré jako břitva a Anselmův uřvaně frázující pěvecký projev, který zásadně ovlivnil celou řadu kapel té doby. Terry Date albu ponechal přirozený zvuk, takže ve studiu jen málo docházelo k navrstvení několika kytar na sebe, což je znát ve chvílích, kdy Dimebag Darrell hraje sóla, pod kterými duní už jen basa Rexe Browna. Skladby „A New Level“ a „Walk“ operují ve středních tempech a znovu staví na čitelných a velmi výrazných riffech. Z dnešního pohledu se právě tyhle dvě položky dají zařadit mezi největší klasiku od PANTERY, protože byly na dlouhou dobu pevnou součástí jejich koncertního setu. Mezi metalovými fanoušky byla ve své době velmi oblíbená následující „Fucking Hostile“, což je takřka hardcoreový nášleh – razantní, rychlá a poměrně chytlavá skladba, kterou lze považovat za pokračovatele metallicovských čísel „Damage Inc.“ a „Dyer´s Eve“. O tom, že Phil Anselmo je vynikající zpěvák, který zvládá širokou paletu hlasových poloh a je mu tedy vlastní i ta něžnější a melodičtější, přesvědčil už na minulé desce ve skladbě „Cemetary Gates“. Nyní podobné vlastnosti předvedl ve skladbách jako „This Love“ a „Hollow“, které z baladické fáze postupně vygradují v další tornádo riffů. Tento přívlastek si zaslouží zejména píseň „Rise“, která přímo staví na jednoduché riffopalbě bez náznaku nějaké melodie a ohebnosti, jež by song nějakým způsobem obohatila. Další skladby jako „No Good (Attack The Radical)“ nebo „By Demons Be Driven“, to už byl pouze koncentrovaný oheň a vztek. PANTERA tedy dominovala agresí a doba jí tenkrát velmi přála, takže není divu, že období mezi roky 1992-1997 mám zaevidované jako éru, kdy se melodie (až na pár výjimek) v metalové hudbě zkrátka příliš nenosily.



vložil: , 07. 08. 2012 18:22

Pantera - popis

Pantera byla vlivná americká Groove metalová skupina z Arlingtonu v Texasu, založená roku 1981. I když zpočátku hrála pod vlivem Glam metal/hard rockových skupin, tak thrash metalové skupiny jako Slayer a Metallica, stejně tak i tradiční skupiny jako Black Sabbath a Iron Maiden dokázaly svůj vliv na významnou změnu žánru, který Panteru postihl na konci 80. let. Pantera se následně stala klíčovým tvůrcem groove metalu (post-thrashe) - podžánru heavy metalu. Prvním komerčním úspěchem Pantery po devíti letech od založení bylo až album Cowboys from Hell. Od té doby se Pantera stala jednou z nejproslulejších heavy metalových skupin 90. let. Navzdory celkově chladnému přijetí jejich prvních čtyřech alb museli kritici poté jejich styl chválit; Jason Birchmeier z All Music Guide Panteru považuje za „pravděpodobně největší metalovou skupinu 90. let … jednu z největších a nejvlivnějších metalových skupin vůbec.“1 Panteře se dostalo uznání dosažením 45. pozice v žebříčku 100 Greatest Artists of Hard Rock od televize VH12 a páté v žebříčku „Top 10 Greatest Heavy Metal Bands of All-Time“ od televize MTV.3 Kvůli dlouhodobým vnitřním konfliktům byla Pantera roku 2003 rozpuštěna. Další rok byl její kytarista "Dimebag" Darrell Abbott během vystoupení své nové skupiny Damageplan zastřelen
vložil: , 07. 08. 2012 18:11

PANTERA - Cowboys From Hell

Cowboys from Hell jsou první deskou tzv. “oficiální“ diskografie. Tedy desek jenž obsahovaly groove metalovou náplň místo glam metalové. Hned první a s albem stejnojmenný song definuje všechny silné stránky muziky značky Pantera. Pořádnou dávku riffů, bezchybná sóla, skvělé vokály, drtivé rytmické duo. Pojďme si to rozebrat tedy jedno po druhém. Groove metal jako takový vyšel z thrashe. Ve výsledku to znamená, že riffování až tak nepůsobí, jak ostrá střelba z kulometného hnízda, ale o to víc připomíná drtivou kamennou lavinu. Sóla v podání kytaristy Dimebaga Darrela jsou zběsilou, rychlou jízdu, která je pěkně kontrastní právě s těžkotonážními riffy. Vokály Phila Anselma určitě nejsou čistým zpěvem, ale přesto i v jeho chrčáku slyšíte čisté výšky i hloubky. Samozřejmě nelze pominout ani jeho obrovské nasazení, s kterým skladby podává. Rytmické duo působí jako konečná roznětka pro odpálení nálože energie skrývající se v hudbě Pantery. Basa hrající občas vlastní linku přechází v pravý okamžik k bicím, aby vše znělo jako nerozbitný celek.Pantera vytvořila téměř dokonalou desku. Písně jsou od sebe odlišitelné a nesbíhají do snůšky zvuků. Pořád je zachován již výše avizovaný přísun energie. A co víc, kapela přišla s novým přístupem k tomuto druhu hudby a hlavně ho pořádně vypilovala.
vložil: , 07. 08. 2012 18:05

Pantera - Metalová šelma

Nejlepší kapela všech dob, která v 90.letech neměla absolutně konkurenci a ostatní metalové kapely jako by náhle přestali existovat. Phil Anselmo s vynikajícím napalmem prosyceným vokálem, buldozerující sound kytary Dimebaga Darrella Abbotta a hutné, nadupané duo baskytaristy Rexe Browna a bicmana Vinieho Paula Abbotta to byla ta pravá metalová revoluce.Tahle tlupa smetla z metalového trůnu vyměklou Metallicu a předvedla to, že metalovou hudbu jde dělat skvěle a bez ústupků! !!Pětice alb kterou vydali během 10 let své nadvlády je toho důkazem!!!R.I.P. PANTERA!!!

vložil: , 07. 08. 2012 17:55

Seznam fanoušků

Fanklub zatím nemá žádné fanoušky

POKEC fanklubu

Lituji, ale pokec na Ujdeto funguje pouze se zapnutým javascriptem.

MUJTYP.CZ

Hlavní navigace

64 návštěvníků online, 29x BAN - © 2001-2019 Wulbo s.r.o. - info@ujdeto.cz (čeština | deutsch | english) [zpětné odkazy] | [tvorba www]