Bonsai č. 3 - Na lince - text písně

1. Chodím tím parkem snad posté,
posté se nad vodou nakláním,
někdy jsou věci tak prosté,
že se jim ani nebráním.
Nový den shledá nábřeží bledá
a mě se zeptá: kdo jste?

R: Jsem ruce podzimem zkřehlé a víčka únavou opuchlá.
A vlasy, ty lány slehlé, a duše němá, ohluchlá.

2. Tím chladným kouzlem mě vábí
na třpytky bezpočtu hvězd,
zůstanu pod nimi slabý,
vábnička třpytivých měst.
Ve vodách divokých ten cizí smích
jak čtvrtý rozměr mě stráví.

R: Jsem tím, kým jsem býval, a budu to ještě já.
Zatím jsem se jen skrýval, nebo se mi to zdá.
Na lince včera i dneska hluchý tón v telefonu mám,
proto ta němá groteska, proto se nevím koho ptám.
V seznamu není, obraz se změní a ona zůstává hezká.

Přidal: zuzu dne 31. 07. 2011 v 14:32.
Počet zobrazení: 135 (1).

» Zobrazit všechny texty od Bonsai č. 3

» Zobrazit všechny texty od zuzu