Jaroslav Hutka - MĚna - text písně

Krví obloha se plní
Večer žhavým dechem obzor zlatí
Den uspává
Vzduch, ten obvaz země
Prosakuje nebeskou milostí
Na lidských tvářích zlato zanechává

Lidské tváře jsou jak zlaté mince
Co platí v jiném čase
Ten čas nikdo z nás nezná
Tam, kde je měna podložená
Zlatem západu slunce
Tu zemi žádnej z nás v sobě nemá

Na obličejích obrazů a soch
Hledáme měnu naší krásy
Ale pod rukou mramor studí
Želím ztrátu sochy
Ale tisíc lidských úmrtí mě neděsí
Inflace života hledáním mrtvé krásy

Věřím, že život je ta největší měna
Která se neznehodnotí
Ale za vše se jím platí
Krok dějin jde po životech
Které nikdo nevrátí
Jó v bance času člověk pomíjivostí platí

I nad tvými chvílemi štěstí
Zaklapne čas trezor svůj
Všechno ti vezme
Veze nás nekonečnej kolotoč
A ten přístav nemá žádnej
Krátké potvrzuje, že krátké je krátké

Stříbrný saxofon v podsvětí mysli
Jakoby nasadil svůj tón
Jasně slyším
Zlatý peníz se topí v krvi
To slunce zapadá
Na lidských tvářích zlato zanechává

Přidal: Ondra dne 13. 05. 2005 v 13:35.
Počet zobrazení: 129 (1).

» Zobrazit všechny texty od Jaroslav Hutka

» Zobrazit všechny texty od Ondra