Deratizéři - Dobeška - text písně

V podzemním sklepení slavné slánské radnice
před léty bývala tu městská věznice
po svém prvním hříšníkovi nazývaná Dobeška,
nejen zdi na její návštěvníky vzpomínají dodneška.

V šestnáctém století roku šestasedmdesát
začal v noci Vávra Jindřich motykou do dlažby křesat,
přitom běhal po rynku a pobuřoval dobré mravy,
hvízdal a byl ožralý a tak byl dán do šatlavy.

To bylo tenkrát, byl mír, mohlo se klidně spát,
to bylo tenkrát, když kronikáři neměli o čem psát.

Když starému katovi zemřela žena Alžběta,
pojal za choť Marjánu, což byla pěkná koketa,
chodil za ní mlynář Jindra, nosíval jí macešky (marjánu)
kat to zvěděl, stěžoval si, dali jí do Dobešky.

To bylo tenkrát, byl mír, mohlo se klidně spát,
to bylo tenkrát, když kronikáři neměli o čem psát.

To, co řekl Matoušovi, nedalo se popsat slovy,
ostrý jazyk osudný byl jistému Janu Hotárkovi,
už ho temné sklepení pod radniční věží vítá,
tenhle Matouš, to byl totiž místní slánský jezuita.

To bylo tenkrát, byl mír, mohlo se klidně spát,
to bylo tenkrát, když kronikáři neměli o čem psát.

Advokát Daniel Vlasák Slanému byl oddán,
přesto pro svůj prohřešek byl do vězení podán,
opilý do rady přišel a pak začal vésti svou
oratorii nerozumnou a neforemnou.

To bylo tenkrát, byl mír, mohlo se klidně spát,
to bylo tenkrát, když kronikáři neměli o čem psát.

Protože tenkrát se neděly žádný senzace,
jenže o to víc si užívali,
o to víc si užívali,
o to víc si užívali nejen legrace.

Přidal: zuzu dne 17. 08. 2010 v 13:40.
Počet zobrazení: 141 (1).

» Zobrazit všechny texty od Deratizéři

» Zobrazit všechny texty od zuzu